Máme za sebou další ročník Premier League, který už na začátku vzbuzoval nejistotu. Odchod Rafy Beniteze a příchod Steva Bruce rozlobilo fanoušky a majitel klubu Mike Ashley tak pro ně zapadl do ještě většího bahna. Expert BBC Phil McNulty už v srpnu loňského roku řekl: “Jsem přesvědčen, že Newcastle United bude mezi sestupujícími, kvůli odchodu Rafy a zlu, které vyvolalo jmenování Steva Bruce. Kdy skončí mučení fanoušků Newcastlu? Může to být ještě horší, než se stav zlepší?” Jeho předpověď se nakonec nevyplnila, udrželi jsme Premier League i pro další sezonu, ale s jakými obtížemi a hlavně antifotbalem. V utkáních se slabými jsme doufali ve štěstí a v zápasech se silnými se báli hrát s hlavou nahoře. Každý zápas odehraný naplno znamená zkušenosti, otrkání se, učení. Bohužel musím říci často opakované – pod jiným trenérem možná.
Asi nikdo neočekával zázraky, ale naštvanost fans stoupla o další stupínek hned na začátku léta, když od mužstva odešel Rafa Benitez a přišel nenáviděný Steve Bruce. Situaci nezachránila ani rekordní letní akvizice Joelintona. 40 milionů liber, bomba. Po sezoně můžeme říci vyhozených 40 milionů. Ten hráč nemá cenu ani poloviny. Bruce nedostal od Ashleye téměř žádné finance na přestupy a proto se musel spolehnout na hráče zadarmo nebo hostování. Přesto se v závěru přestupového období peněženka majitele otevřela a přišli Saint-Maximin, Krafth a Willems. I tak se nás bubák sestupu držel téměř celou sezonu, jistota přišla až po restartu ročníku. Potřebný počet bodů jsme dokázali získat a můžeme se těšit na Premier League i v příštím roce. Ale pojďme popořadě, nejdříve léto.
Přestupové léto 2019
Asi největší ztrátou kádru Magpies je trenér Rafa Benitez. A myslím, že nejsem daleko od stejných myšlenek většiny fans. Ano, nad jeho stylem hry se dá polemizovat, ale snažil se hrát s tím co měl. Co ovšem bylo jeho nejsilnější stránkou byl jeho vztah ke klubu a fans. A to Ashley nestrpí, proto musel Rafa odejít. Bruce je nohsledem majitele, papouškuje jeho názory a omlouvá ho, navíc nedělá nic pro fanoušky. V průběhu podzimu se větší část fans přikláněla na stranu Bruce, protože jisté výsledky měl, v porovnání s Rafou byl dokonce lepší, ale začátek jara a hlavně konec sezony už opět Bruce sympatie ztrácel. Jeho taktický um je opravdu na nule.
Na přestupovém trhu vzbudil velký poprask návrat ztraceného syna, Andy Carrolla, který po odchodu z Newcastlu spíše seděl na marodce. No uvidíme … Každopádně kádr oproti loňsku byl papírově posílen, otázkou bylo zda si trenér Steve Bruce s mužstvem poradí, já se řadil spíše mezi ty pesimické fans. Ostatně co čekat od trenéra, který vezme práci i zadarmo. Sezona nám ukázala, že Bruce není žádným stratégem, neumí ani nabudit hráče pro hru, o tréninku a zázemí ani nemluvě. Papírové posílení se ukázalo jako bezcenné.
Přišli:
Joelinton – 23 let, útočník, ofenzívní záložník, Hoffenheim – 43 milionů liber
Kyle Scott – 21 let, záložník, Chelsea, zdarma
Jake Turner – 20 let, brankář, Bolton, zdarma
Jetro Willems – 25 let, obránce, Eintracht Frankfurt – hostování na celý rok, 1 milion liber
Allan Saint-Maximin – 22 let, ofenzívní záložník, křídlo, OGC Nice, 20 milionů liber
Emil Krafth – 25 let, obránce, Amiens, 5 milionů liber
Andy Carroll – 30 let útočník, West Ham, zadarmo
Odešli:
Mohamed Diamé – 32 let, záložník – konec smlouvy
Ayoze Perez – 25 let, útočník – Leicester, 30 milionů liber
Joselu – 29 let, útočník – Deportivo Alaves, 2,24 milionu liber
Hostování:
Dan Barlaser – záložník, Rotherham, League One – celá sezona
Liam Gibson – Obránce, Grimsby Town, League Two – leden 2020
Freddie Woodman – gólman, Swansea – leden 2020
Nathan Harker – gólman, Blyth Spartans – leden 2020
Jacob Murphy – záložník, Sheffield Wednesday – celá sezona
V lednu se kádr rozrostl o hostování tří hráčů – Bentaleba (druhý Colback, zcela zbytečné aby u nás zůstal natrvalo), Rose (taky přehmat, navíc sám hráč tvrdí, že chce do Londýna, takové tady nechceme) a Lazara (na začátku sice prohlašoval, že chce zpět do Itálie, ale postupem času měnil názor, přesto nedostal ovšem tolik prostoru, aby se ukázal více).
Sezona začala těsnou domácí prohrou s Arsenalem. Silný tým, i když sezona to nakonec neukázala, ale těžký zápas se dal čekat. Jednobranková porážka dávala jisté naděje, že by kádr mohl fungovat, ale poté jsme zcela vyhořeli na Norwichi, s týmem, který sestoupil se ziskem pouhých 21 bodů. Výhra na Spurs, ve třetím ligovém kole, nám opět trochu zvedla sebevědomí, ale přišla studená sprcha v League Cupu, kde nás smáznul Leicester hned v našem prvním vystoupení druhého anglického poháru. Následovala jízda jako na tobogánu, nahoru, dolu. Čtyři utkání bez výhry vynahradilo zostuzení Manchesteru United mladíkem Matty Longstaffem a nečekaná remíza s Manchesterem City, ale následovaly další tři porážky v řadě, proložené šokující výhrou na trávě velmi úspěšného nováčka Sheffieldu United. Tomu jsme vzali i odvetný zápas, stejně jako jsme letos neprohráli s nebezpečnými Wolves. Prostě jako na houpačce, výhra střídala prohru, občas remízu, takové chaotické, dost bodů o štěstí. Možná bylo pro nás velkým štěstím, že svět zasáhla krize s virusem Covid-19. Hráči byli unavení a marodka se nebezpečně rozrůstala, veškerá snaha Rafy o zlepšení zázemí, přišlo vniveč, vrátili jsme se zase na začátek, marodka početnější než kádr pro utkání. Hráči si během coronakrize odpočinuli, doléčili zranění a možná i nabudili na fotbal. Čtyři utkání po restartu jsme neprohráli a přehoupli se přes 40 bodů. Premier League zachráněna i pro příští rok a hráči se už viděli na dovolený. Pět posledních utkání sezony jsme jen odchodili, ostuda klubu, degradace fotbalu.
Samostatnou kapitolou je letošní FA Cup, kde jsme si konečně mohli připadat důležití. I když se dá hovořit opět o štěstí – Rochdale 1:1 a 4:1, Oxford 0:0 a 3:2 a až ve 4.kole jsme přešli přes West Brom hned v prvním utkání – 3:2. Ale štěstí přeje připraveným, my mu šli naproti a po 16 letech jsme si zahráli čtvrtfinále, kde nám los přisoudil Manchester City. Po remíze v lize jsme si mohli věřit i tentokrát. My si ovšem ten zápas podělali sami. “Taktik” Bruce postavil autobus na vápno, deset hráčů za balon a čekal, že by se to snad mohlo nějak ukopat, tragéd. Porovnáme-li ligový a pohárový zápas s Cityzens tak uvidíme nebe a dudy, a dodnes nechápu proč jsme hráli tak antifotbalově.
Jsem opravdu hodně zvědavý jak u nás proběhne léto. Příprava, změny v kádru, nějaká koncepce, co bude je jako věštit ze skleněné koule, u nás určitě. Nová sezona začíná 12.září.
autor: Milan Ferrari Merhaut
Můj sezónní rozbor bude věnován milovníkům dat, čísel, statistik a teorií, nikoliv však těch konspiračních. Postupně si probereme a pomyslně propereme naše ostrostřelce, psi obranáře a nenecháme niť suchou ani na záloze svaté. Vyjíma Martina Důbravky, který odchytal slušnou sezónu, bez ohledu na pár kopanců které vyprodukoval, si titul Hráče sezony zaslouží.
Ofenzíva – Zklamání
Na začátku sezony byl do kádru Newcastle přiveden útočník Joelinton, který se měl stát naším hlavním producentem gólů v sítích soupeřů, avšak zůstal zcela bez pochyby za očekáváním, i když byl naším kormidelníkem Stevem Brucem neustále nasazován. Druhým zde porovnávaným útočníkem bude Dwight Gayle, který byl zkraje sezony zraněný a následně dlouhou dobu opomíjený “managerem” panem Brucem. Jdeme tedy hryznouti do značně kyselého jablíčka …
Joelinton v této sezóně zasáhl do všech 38 zápasů ligy, když v základu nastoupil 32x a 6x střídal. Povedlo se mu během 3121 minut vsítit 2 góly, vystřelil celkem 50 střel, z toho mezi tři tyče mířilo 16 z nich s přesností 32%. Průměrně dá 1 gól za 17,33 zápasů nebo převedeno na 1560 minut hry a úspěšnost střel jenž skončí v síti je 12,5%. Na newcastleské svaté číslo 9 docela velká bída.
Dwight Gayle letos v lize nastoupil v základu v 10ti hrách a do dalších 10ti nastoupil v průběhu hry během niž vstřelil 4 góly, vyslal na soupeřovu svatyni 20 střel, z nichž 10 našlo vnitřní prostor branky nebo golmana, to vše za 849 minut herního času. Na jeden gól tedy potřebuje 212 minut, nebo 1,34 zápasu. Střely, které Dwight Gayle poslal mezi tři tyče a skončili za golmanovými zády měli úspěšnost 40%, na průměrného útočníka z Premier League dobrá čísla.
Teoreticky pokud by se náš hlavní “manažer” Steve Bruce rozhodl vsadit na Dwighta Gayla místo Joelintona a prohodili by si vzájemně odehraný čas, statistiky by mohly vypadadat teoreticky o mnoho lépe. Tak tedy, za oněch 3121 minut by Dwight Gayle mohl dát 14,7 gólu a vystřelit 72krát směrem k soupeřově svatyni, z nichž by ohrozilo branu 36. Toto je jen matematická teorie, nicméně i faktické statistiky davají jasný signál že Dwight Gayle byl letos lepším útočníkem nežli naše No.9 Joelinton, jenž měl být ten hlavní ofenzívní tahoun mužstva.
Záložníci – páteř či hybná síla týmu … nebo snad ne?
Newcastle jako každý jiný tým, má celou plejádu středopolařů, ale žádného tvůrce hry. Mnohde tito hráči tmelí a tvoří tým, u nás želbohu jde o solisty ze státní opetry bez talentu hrát první figuru. Bez ohledu nato zda je to díky jejich osobnostem, které k sobě nepasují, nebo třeba jen proto že svým způsobem trucují nad tím kam se dostali … do Newcastle …. Dva naši nejlepší středoví hráči Miguel Almirón a Jonjo Shelvey dle statistik přeci jen nějaký ten talent mají.
Miguel Almirón nastoupil k 36ti zápasům v základu a jednou naskočil do zápasu v průběhu hry, odehrál 3475minut, vstřelil 4 góly a předložil spoluhráčům pouhé 2 gólové asistence. Vystřelil celkem 56x směrem k soupeřově bráně, z nichž 17 našlo prostor branky s úspěšností 30,5%. Ke svým spoluhráčům nasměroval 829 přihrávek/pasů, 41 křížných, s úspěšností 17%, přesných dlouhých pasů bylo 20. Každý zápas přihrál v průměru 23x. Průnikových přihrávek do velké šance vyprodukoval za 37 zápasů jen 3. Statisky na nejprotěžovanějšího středopolaře nejsou nic moc, i tak se stal dle statistik nejlepším hráčem týmu. Mimochodem Miguel Almirón potřebuje na jeden gól 434 minuty hry a tím pokořil naše střelecké eso No. 9 Joelintona.
Druhý nejlépe hodnocený hráč týmu je Jonjo Shelvey a zároveň nejlepší střelec týmu (nejhorší nejlepší střelec sezony v Newcastle United v jeho historii – ??!!). Cíl trefil celkem 6x, na soupeřovu svatyni vyslal celkem 45 střel, mezi tři tyče si našlo cestu 14 z nich, to činí úspěšnost 31%, přidal 2 asistence a to všechno stihl za 2123 minuty, tedy zasáhl do 26 zápasů Newcastle v letošní sezóně. Pro záložníka je berná mince především úspěšnost a četnost přihrávek, kterých vyslal ke svým spoluhráčům 1 044, v průměru 40 přihrávek za zápas, průnikových přihrávek do velkých šancí měl 7, křížných přihrávek vyslal 89 s 25% úspěšností. Jonjo je také výborný na dlouhé a přesné pasy za obranu, kterých si letos připsal 143. Vyprodukoval pouhých 19 faulů a 3 žluté karty. Jonjo umí zahrát i dozadu, kdy atakoval soupeře 26x, úspěšnost 66%, zablokoval 15 střel směřující na branku Newcastle, odebral soupeřům 23 míčů, z kterých následoval okamžitý protiútok. Na závěr je opět nutno dodat kolik minut potřebuje na jeden gól a je to 354 minuty hry.
Dva nejlepší záložníci a oba dva jako den a noc. Jeden vyloženě týmový v podobě Jonjo Shelveye a druhý spíše statistický sysel a vše pro sebe Miguel Almirón. Nicméně oba dva snadno překonají v gólovosti naše “eso No.9” Joelintona, kromě Dwighta Gayla, kde je zkrátka vidět, že je útočník a záložníci v gólovosti koukají z povzdálí, i když se zdá pravý opak.
Obrana – vozová hradba Důbravky…
Obranu vyzdvihuje počet obdržených gólů, těch se v naší síti zatřepotalo 58. Máme 15 nejlepší obranu v lize nebo 6 nejhorší v lize, jak to kdo chce. Říká se, že dobrý obránce je ten co není za celý zápas vidět a slyšet a přesto tým nedostane gól. Trocha týmových statistik obrany jako celek. Celkem obrana dopomohla našemu gólmanovi k 11 čistým kontům, za zápas dovolila soupeřům dát pouze 1,53 gólu a to nejsou vůbec špatná čísla, bohužel obrana často zkolabovala. Kardinálních chyb v obraně, které skončily gólem bylo 14 a dali jsme si 2 vlastní góly. Obrana atakovala soupeře 603x s úspěšností 59%, balón ztratili 391x a to už není taková hitparáda na klidný střed tabulky. S porovnáním třeba s Arsenalem, který ztratil balon jen v 351 případech a fatálních chyb se obrana dopustila jen 5x, to nám dává výsledek o 10 méně gólů v síti Newcastle, které mohli znamenat další body v tabulce. Proto jsem se rozhodl nehodnotit obrance jako jednotlivce, ale jako celek, protože obrana musí být celek, jinak nebude správně fungovat. V obraně Newcastle je hodně práce, aby fungovala lépe alespon na průměr ligy. Je to ve schopnostech manažera Newcastle Steva Bruceho…?
autor: Danny014
Tak máme po sezóně. Jaká vlastně byla? Vesměs všichni se shodneme na pár věcech. Bruce není manažer, Ashley Out a hrozné výkony (až na pár světlých vyjímek). No řekněte sami kolikrát Vás hřálo u srdce jaký výkon naši předvádějí? U mě to bylo maximálně třikrát a vždy pouze poločas. Většinu co mám v hlavě shrne Milan (hlavně co se týče Bruce…:)) tak já jen krátce.
1 – předváděná hra: Bez nápadu, bez koncepce, doteď nevím, co chce vlastně Bruce hrát. Vlastně vím, všichni bránit a když dostaneme balon tak pelášit dopředu a třeba se to někdy povede (pokud tedy byl vepředu někdo, komu se dalo nahrát). Některé fáze několika zápasů zase tak špatné nebyly, ale jednalo se vždy o max. 15 minut. To se hráči postavili na zadní a neřešili taktické pokyny, přišlo seřvání (no spíš zvýšený hlas) z postranní čáry a zase mi bylo zle. Opravdu nejde hrát tak, že budeme celý zápas bránit v deseti na 20 metrech a nějak to přečkáme. Navíc nedostalo pořádně čuchnout několik hráčů (Muto, Atsu, Gayle, Krafth a další) ale proč něco měnit když to nefunguje že.
2 – posily: Zatím “vyhozených” 44 milionů za Joelintona. Ten kluk to má vepředu těžké, když nedostává pořádný balony a kolikrát je sám proti celé obraně. Snad se zlepší. Saint-Maximin se stal hodně rychle oblíbencem fans. Nejen svou předváděnou hrou, ale také jeho vystupováním na veřejnosti (hlavně tedy na Twitteru, to jsou kolikrát perly…:)). Jediným a zatím aspoň za mě velkým mínusem jsou jeho solo akce. Až (jestli) začne hrát i s týmem, tak z něj bude velký hráč. Za mě velmi povedený nákup. Dalším povedeným přestupem, i když jen na hostování byl Jetro Willems, škoda jeho zranění a snad se podaří ho zlákat natrvalo. Čtveřice Krafth, Rose, Bentaleb a Lazaro mě nepřesvědčili o tom, že by u nás měli nějakou budoucnost.
3 – nový majitel: Táhlo se to strašně dlouho a výsledek už znáte. Délesloužící fanoušek už podpisem Gillesphieho, Carrolla a Manquilla věděl, že k prodeji nedojde. Ashley nás prostě bude s*** ještě dlouho. Peníze do klubu bude dávat jen po kapkách, aby se neřeklo.
Na napsání by toho bylo opravdu hodně, to mi věřte, ale nemám sílu plýtvat energií (hlavně se rozčilovat). Jako každý rok, jsem si dal před sezónou závazek, že se nebudu rozčilovat, ale to vydrželo jen do 3.kola. Zápasů v této sezóně jsem viděl opravdu dost a jak se “u nás na severu” říká, je těžké být fanouškem Newcastlu United. Skončený ročník mě stál spoustu nervů (tím pádem odoperovaný žlučník..:)), vypadaných vlasů, rozbitých myší a dalších, že už se opravdu těším na tu sezónu novou….:)) A jako již tradičně doufám, že ten další ročník bude lepší než ten skončený. Vzhledem k nadupanosti zápasů nebylo možno vtěsnat za poslední 2 měsíce aktuality, tak čekejte spíše takový dvouměsíční přehled (jen, co se aklimatizuji po dovolené…:). HWTL
autor: Dannyss
Bůh ochraňuj královnu a Newcastle.
Veškeré texty na nufccz.cz jsou chráněny autorským právem
foto zdroj: nufc.co.uk, bbc, internet