Papiss Cisse stále na dálku fandí Newcastlu United a reportéry ChronicleLive byl vyzpovídán, aby se ohlédl za jeho působením v klubu.
Bylo odpoledne, kdy by někteří příznivci Newcastlu United dokonce uvítali pohled na 36letého Papisse Cisseho hrajícího v útoku. Tak mluvili Magpies na Vicarage Road poté, co promarnili řadu příležitostí ve frustrující remíze 1:1, která vhodně posloužila jako jeden z posledních zápasů éry Ashleyho a Bruce.
Cisse by byl rád, kdyby na hřišti byl, ale muž, který předtím nosil dres Newcastlu s číslem devět, zažil druhou nejlepší věc a sice tu, že zápas loni v září sledoval z tribuny. Cisse v té době trénoval s Watfordem, než si zajistil přestup do tureckého Caykur Rizespor. Na zápas byl pozván bývalým spoluhráčem z Newcastlu Moussou Sissokem.
Stejně jako je Cisse blízko Sissokovi, který toho dne za Watford nastoupil, veterán řekl, že cítil „příliš mnoho emocí“ a byl „tak šťastný“, když viděl, jak hráči Newcastlu před výkopem vycházejí z tunelu. Tento typický úsměv byl ještě širší poté, co Sean Longstaff skóroval.
Zápas Newcastlu toho dne skončil ztrátou bodů – kdo by mohl zapomenout na zuřivost Johna Andersona po chybě Jacoba Murphyho? – a trvalo ještě několik měsíců, než sestupem ohrožení černobílí vůbec vyhráli zápas. Cisse, který odešel z Newcastlu v roce 2016, však nikdy neztratil víru a tato víra byla posílena po převzetí klubu, jmenování hlavního trenéra Eddieho Howea a příchodu hrstky nových posil.
“Pokaždé, když jsem seděl doma se svými dětmi, říkal jsem svému synovi Ousmaneovi: ‘Víš co? Vrátíme se. Počkejte a uvidíme. Nespadneme. Jsme černobílí “V lize zůstaneme” vzpomínal pro ChronicleLive.
“Mám pocit, že jsem stále hráčem Newcastlu. Můj syn mi to někdy říká. Podívá se na mě a říká: ‘Pořád si myslíš, že máš smlouvu v Newcastlu United!” Říkám mu, že to není o smlouvě. Teď jsem fanouškem Newcastlu. Je to můj tým. Stále miluji Newcastle United. Newcastle je mou součástí, protože jsem zde zažil skvělé chvíle a užil jsem si můj čas, který jsem tam strávil, a respektuji tento klub a také Geordies. Vždy to bude tým, který mám v srdci. Nikdy jsem nepodporoval jiné kluby, když jsem odešel, ale Newcastle byl jiný.”
Vzhledem k poutu, které měl Cisse s příznivci Newcastlu (útočník dokonce několikrát pozval fanoušky k sobě domů) by trvalá náklonnost neměla být překvapením. Yannick Bolasie, který v minulé sezóně krátce působil v Middlesborough, se stále ptá Cisseho, jak jeho týmový kolega z Caykur Rizespor tolik let snášel počasí na severovýchodě, ale Senegalci našli vřelost v tom, jak fanoušci „přiložili pod kotel“.
Callum Wilson jako současná newcastlovská devítka bude vědět, o čem Cisse mluví. Přestože Wilson v této sezóně odehrál kvůli zranění pouze 15 zápasů, Cisse byl ohromen nejlepším střelcem Magpies, který je jako „útočný vůdce“.
Chris Wood dostal za úkol vést přední linii při Wilsonově nepřítomnosti po jeho přestupu v polovině sezóny z Burnley a novozélandský reprezentant v posledních týdnech vstřelil cenné góly proti Southamptonu a Wolves. Ostatní lednové posily Newcastlu – Kieran Trippier, Bruno Guimaraes, Matt Targett a Dan Burn – sehráli svou roli v různých bodech a Cisse doufá, že v nadcházejících letech budou následovat další nově příchozí.
“Chci vidět někoho dělat práci lépe než my a dávat bláznivé góly jako já proti Chelsea,” řekl. „Chci to vidět, protože Newcastle je můj tým. Jste rádi, když lidé říkají, že jste dosud nejlepší lednovou posilou v Newcastlu United, ale já chci vidět někoho lepšího než jsem já a bum, prásk, prásk, dá 20 gólů ve 14 zápasech, protože pozvedne můj tým do vyšších pater. Možná kvůli tomu jednoho dne půjdeme hrát Ligu Mistrů. Chci tu hudbu slyšet v St James’ Park, protože fanoušci si to zaslouží.”
Před téměř deseti lety, co přišel z Freiburgu pomohl Cisse Newcastlu se skoro kvalifikovat do Ligy Mistrů a to díky, kdy měl od ledna skvělou sérii. Ve 14 zápasech vstřelil 13 gólů. Cisse začal na Tyneside tak pozoruhodně, že i jeho spoluhráči a manažer Alan Pardew mu před zápasy otevřeně říkali, že bude skórovat. Byla to nejbezpečnější sázka, jakou mohli sázkaři uzavřít.
Poté, kdy Cisse otevřel svůj gólový účet úžasným volejem při svém debutu proti Aston Ville měl pocit, že umí „létat“. To bylo chvilku poté, co byl veřejnosti představen jako „nové číslo devět“. Hlasatel na stadionu v St James’ Parku zopakoval tuto skutečnost, když vybíhal na hřiště za zraněného Leona Besta.
Cisse se stal od doby Les Ferdinanda, který vstřelil pět gólů v řadě za sebou za Newcastle (těsně před skvělým Hughie Gallacherem) nejplodnějším hráčem. O jeho posledním gólu v této pozoruhodné sérii – neskutečná faleš z kraje hřiště do sítě Chelsea – se mluví dodnes.
“Kamkoli v životě jdu, tento gól mě provází,” řekl. “To se může stát jen jednou za život. Měl jsem štěstí, že se to stalo mně. Mohl by jsi to zkoušet dělat znovu až do konce života a nemyslím si, že by se to zopakovalo.“
“Ale co lidé nevědí, je, že jsme v té hře měli dobré spojení, protože Alan Pardew nechtěl prohrát. Bylo to poprvé, co jsem ho viděl takto reagovat. Když jsem poprvé přišel, Pardew byl přirozeně tichý a mluvil s tebou jako táta, ale tu noc mluvil hodně nahlas. Vešel do šatny a řekl: “Nechci prohrát tuhle hru. Chci tady získat tři body, jsme daleko od domova. Musíte udělat to, co musíte.” V duchu jsme za to bojovali.”
Byl to vrchol Cisseho čtyřapůlletého působení v klubu, kde si senegalský reprezentant našel přátele i známé. Cisse je stále blízko Moussovi Sissokovi a je v kontaktu s Fabricio Coloccinim, Jonasem Gutierrezem a Dembou Ba, ale zůstává zde jeden bývalý týmový kolega a veterán, který by dal znovu cokoliv za to, aby s ním mohl mluvit – zesnulý Cheick Tiote.
Říct, že si Cisse a Tiote byli blízcí, by bylo podcenění. Byli to sousedé v Pontelandu, kteří se střídavě navštěvovali po tréninku, než to všechno zopakovali další den. Po návratu do Senegalu a Pobřeží slonoviny si dvojice dokonce dohodla schůzku na dovolené v Africe, aby se po dlouhé a intenzivní sezóně setkali s rodinami.
Možná tedy nebylo překvapením, že přátelství pokračovalo i poté, co Tiote a Cisse odešli z Newcastlu do nové destinace v Číně. Dvojici dokonce dostihli v Pekingu jen pár dní předtím, než Tiote v roce 2017 tragicky zemřel na srdeční zástavu. Tato zpráva zasáhla Cisseho tak silně, že útočník nemohl téměř dva týdny trénovat v Shandong Luneng. Tiote dal Cissemu takovou ‚energii‘, že 36letý muž cítil, že už nikdy ‚nenajde bratra, jako je on‘. “Jsem někdo, kdo normálně nepláče,” dodal. “Měl jsem blízké přátele, kteří zemřeli, a neplakal jsem, ale upřímně, můžu vám říct, že jsem plakal 10 dní nebo i déle. Bolela mě hlava. Bylo to tak těžké. Chtěl jsem mu zavolat, chtěl jsem zkusit stisknout tlačítko, ale pomyslel jsem si: Co to dělám?” Začal jsem si prohlížet obrázky a rozhovory, které jsme vedli. I když jsem ty obrázky viděl, zavřel jsem oči, protože jsem se cítil tak špatně a bylo mi to tak líto, protože byl součástí mého života.“
Cisseho góly v NUFC – https://www.youtube.com/watch?v=5xmlbWjqTSs
Mistrovství světa začalo, takže kolem Newcastlu United se toho asi moc dít nebude. Tímto “prvním” článkem se Vám budeme snažit přinést trochu z té minulosti – v zásobě máme ještě pár podobných. Článek vyšel v The Chronicle a to 12. března 2022.
Veškeré texty na nufccz.cz jsou chráněny autorským právem
foto zdroj: nufc.co.uk, bbc, internet