V tomto čísle nalezneme Prince Charlese, legendu města a mnohé další …
.
Aung San Suu Kyi přišla o čestný titul města Newcastle (Newcastle Freedom of City)
Držitelka Nobelovi ceny za mír z roku 1991, kterou získala za boj proti bezpráví a svobodu projevu a přivedla svojí zemi Myanmar na počátku 90tých let minulého století k demokracii. Za svojí neustálou práci v oblasti práva a demokracie dosáhla na další mezinárodní ocenění včetně ceny udělovanou radními z Newcastle, tu dostala roku 2011. Roku 2017 se nepostavila proti ozbrojeným čistkám armády proti vlastnímu obyvatelstvu ve své zemi Myanmaru a za tuto svojí nečinost byla na mezinárodní scéně negativně odsouzena. V prosinci 2017 podal podnět pro odebrání čestného titulu předseda městské rady Nick Forbes, rada nejprve celou věc odložila, nicméně nyní o odejmutí titulu Newcastle Freedom of City rozhodlo a dalo za pravdu Nicku Forbesovi. Jde historicky o první osobu, která přijde o toto čestné ocenění v historii města.
.
Fotbalové chuligánství v Newcastlu již od roku 1968 …
Psal se únor 1968, Newcastle hostil v přípravném zápase Celtic Glasgow a s ním přijel do města i jeden nežádoucí export ze Skotska zvaný hools. Avšak tyto doby jsou už ty tam. Tehdejším chuligánům vše nahrávalo, stále se poválečně šetřilo, kde se dalo a společnost se stávala čím dál více tolerantnější a více rozškatulkovanější “na kasty”. I fotbal se měnil a s ním i prostředí v něm, dříve fanoušci soupeřů stávali různě po rozích stadiónů a dostávali se blíže k dění na hřišti. První případy nasilí na stadionech a v jeho blízkem okolí jsou známy z počátku 60tých let min.stol.
Nenechme však veškerou vinu na lidech ze Skotska, úplně první potyčky fanoušků mezi sebou přišli o rok dříve v zápase s Evertonem, kdy Straky prohrávaly po pouhých 18ti minutách o 3 góly. Policie na něco podobného nebyla vůbec připravena a proto asi zadržela jen 3 lidi. Vřava se strhla na tribuně Leazes End, kdy zprvu začali letat láhve a mince a poté se strhlo na tehdejší dobu v očích policie – peklo na zemi. Tento den se na St.James Parku sešlo necelých 39 tisíc fanoušků.
.
Na den 17.únor 1968 vzpomíná tehdejší učastník zápasu Bill Gibbs, nyní předseda Fairs Clubu. Jde o skupinu fanoušků, kteří se scházejí na počest bývalích hráčů Newcastle.
“Tehdy jsem byl 17ti-letý fanoušek, vzpomínám si, že jsem chodil až do přízemí, dnešního Newcastle Labour Club. Pilo tam tisíce fanoušků Celticu a kolem bylo plno rozbitých lahvý od Brown Ale a na stěnách byly čerstvě namalované grafity Celticu, přízemí bylo přecpané k prasknutí”
.
Když se zahájil zápas, na Gallowgate End se tísnilo na 10 000 fanoušků Celticu. Během hry došlo k řadě výtržnostem a policie zatýkala. Po zápase se strhla vřava na Strawberry Place a Bill si vzpomíná na fanoušky Celtiku “Byli divocí a mentálně mimo,” dodal. V zápase padl pouze jeden gól a vstřelil jej Jim Scott, bývalé pravé křídlo Hibernians. Chronicle informoval o “Glaswegians a nepokojích ve městě” Nicméně Celticem to jen začalo, o rok později přijel Rangers, historie se opakovala a následovali další a další výtržnosti chuligánů.
.
Nalezen vzácný výtisk deníku Newcastle Journal z roku 1771
Na první straně se deník zabývá velkými záplavami v listopadu 1771 a jak voda z řeky vymlela z hrobů ostatky zesnulých lidí. Jedná se o titulní stranu deníku ze dne 23.listopadu 1771 a historická obec jásá, i když jde pouze o kopii deníku, která je sama o sobě též velice stará. Tento střípek minulosti nalezli na dně krabice se starými knihami určenými pro charitu. Tento, byď nevelký, nález staré kopie Journalu a ještě pouze titulní strany, dává historikům nakouknout co se tehdy stalo a doplnit tak dějiny města Newcastle. Pro tehdejší pohromu se vžilo jednoduché oslovení Great Flood – velká povodeň, kdy obyvatelé města na vlastní oči bezmocně přihlíželi utonutí šesti svých spoluobčanů a zkázu obřích rozměrů na jejich majetcích. Nález titulní strany Journalu z 23.listopadu roku1771, je bezesporu přinejmenším nálezem roku za poslední dekádu Newcastle. Původní Newcastle Journal vycházel od roku 1739 a byl majetkem obchodníka Williama Cuthberta a tiskárnou Isaaca Thomsona. Deník byl nezávislý na politických partajích a vycházel do roku 1788. Současný deník Journal nemá se svým jmenovcem nic společného a začal vycházet roku 1832.
Na fotografii, kromě deníku, je Tom Hope z knihkupectví Amnesty, kde byl tento objev učiněn
.
Ve věku 96 let odešla legenda Great North Runu JARRA JIM
Vlastním jménem Jim Purcell, veterán ze druhé světové války, byl označován “Legenda“ Great North Runu, nejstaršího půlmaratonu na ostrovech, běhaném v Newcastle. Jim prošel, jak jsme již zmínili druhou světovou válkou a začal běhat ve svých 65letech, po smrti milované manželky Betty. Dokončil 29 Great North Runu a 12 londýnských maratonů a především se stal velkým přispěvatelem do charity. Charitativní běžec byl odměněn za svojí podporu charity v roce 2012, kdy předával olympijskou pochodeň Londýnských her (viz. fotografie pořízená deníkem Daily Mirror.), kdy s pochodní běžel přes Wallsend. Nyni mluvčí společnosti Great Run Commpany, kteří pořádají asi jeden z nejpopulárnějších půlmaratonů světa vzdali hold Jimu Purcelovi
.
“Jsme extrémě zarmouceni, když jsme se dozvěděli, že legenda Great North Runu, “Jarra Jim“ Purcell zemřel ve věklu 96let. Po mnoho let byl Jim jedním z nejpopulárnějších místních běžců, všichni u Great Runu budem na něj s láskou vzpomínat.“
.
Radní za South Tyneside Brendan Foster zavzpomínal na dva roky starou událost, kdy radnice South Tyneside uspořádala pro dosud žijící účastníky a především válečné veterány druhé světové války žijící ve svém městě velkou recepci. “Nemohu pochopit, jsem jen obyčejný člověk. Mám pocit, že jsem v sedmém nebi.“ Uvedl Jim Purcell ve svém projevu na recepci roku 2016.
.
“Stejně jako všichni z Great Runu jsem byl nesmírně zarmoucen, když jsem zaslechl, že Jim odešel. Byla to velká pocta pro nás s ním spolupracovat, za více jak 30 let a mam obrovskou úctu k tomu, že se rozhodl ve svých 60ti běžet poprvé. Jim skutečně ztělesňoval ducha Great North Runu, který oslavuje obyčejné lidi, jenž dělají mimořádné věci. Jsem si jistý, že jeho odkaz bude inspirací pro všechny věkové kategorie po hodně dlouhou dobu.“
.
Starosta South Tyneside Coun Olive Punchion “ Jsme zarmouceni, když jsme slyšeli o ztrátě Jima Purcella, známého jako Jarra Jim. Naše myšlenky jsou s Jimovou rodinou a jeho přáteli v tomto smutném čase. Byl to vynikající člověk, s velkou charitativní prací, která pomáhla mnoha lidem ve městě i jinde v regionu. Jim byl zainteresovaný pro Jarrow a Great North Run a učinil mnoho pro svojí komunitu společně s kostelem. Získával finanční prostředky pro charitu a neunávnou dobrovolnickou pracovní činnost. Byl to opravdový starý voják, který pomohl tolika lidem díky jeho laskavosti a běhání.“
Jim Purcell alias Jarra Jim je bezpochyby Velký Obyčejně Neobyčejný Gerodie.
Na fotografii se Jim Purcell zapisuje při Velké recepci Surth Tyneside pro vojáky II. Sv. Války z r. 2016 – foto: chroniclelive.co.uk
Fotografie při štafetě olympijského ohně 2012 do Londýna – Daily Mirror / chroniclelive.co.uk
.
Anděl Severu je tu s námi již dvacet let
Angel of the North stojící v Gatesheadu je bezesporu symbolem všech lidi žijících na Severovýchodě Anglie a především posvátným všem Geordies. Alan Shearer kdysi pronesl nesmrtelná slova: “Je to skvělý symbol severovýchodu a já vždy cítil, že je to znamení blížícího se domova.” Niméně i tento skvost měl svůj incident a samozřejmě v tom byl namočený fotbal a fanoušci Newcastle United, nicméně o tom později.
Socha Anděla byla oficialně odhalena v únoru 1998, nicméně výstavba začala o dva roky dříve, tedy 1996, z plánů architekta sira Antony Gormleye. Socha měří na výšku 20metrů a rozpětí křídel má krásných 54 metrů. Tehdejší náklady na sochu byly 800 tisíc liber a byla financována Národní loterii. Oficiálně byla socha odhalena 15.února 1996, nicméně defakto práce skončili o den dříve, tedy 14.února 1996 a samozřejmě přitahovala mnoho lidí.
.
O Andělovi psala i celonárodní média Britského království a mnohdy byli první komentáře, řekněme až posměšné.
Například denník The Sun o soše hlásal. “Socha je monumentální faux pas“
“Gormley by řekl o figuře, že představuje anděla. Ale spíš připomíná starý kolíček na šaty nebo nohu.“ The Mail on Sunday (slova pronesl kritik umění Brian Sawell).
“Většina bude aplaudovat pro statečnost a fantazii za projekt, který bude obdivován a respektován” psalo po odhalení sochy The Time.
“Pokud ta zatracená věc má vypadat jako bojová letadla, tak aspoň at to vypadá jako Spitfire“ pronesl jeden čtenář Chronicle, který si stěžoval i na radnici, že socha připomíná německou stíhačku Messerschmitt 109.
.
Tak tedy Socha z počátku nikterak neoslovila ani veřejnost, ale na severovýchodě prostě věci často dřou už od počátku než se vše otočí k lepšímu. Později, po zjištění a ujištění radních, že finance z Národní loterie putovali k místním strojírenským firmám, které sochu vlastními silami posvářeli a vystavěli, začalo se soše Anděla dařit v očích veřejnosti lépe, nicméně Geordies vzali Anděla za svého až po incidentu z května 1998 a pronesením Alanových slov o ikoně, která říká “už jsem doma”.
.
16.květen 1998, Wembley, finále FA Cupu, Arsenál proti Newcastle, tak blizko avšak tak daleko. Zápas skončil prohrou Magpies 0:2. To ale nemohlo odradit skupinu fanoušků a na Anděla Severu za pomocí rybářských lanek a zaváží vytáhli plachtu, která připomínala dres Alana Shearera a jeho slavné číslo 9. Fanoušek Kevin Waugh a jeho skupina vše zdokumentovala na video a pochopitelně povolení se někde ztratilo. Když se hovořilo o incidentu, vše okomentoval i Alan Shearer “Je to skvělý symbol severovýchodu a já cítím, že je to znamení, že se blížím k domovu. Jak jsi dokážete představit, máme hodně žertovných chlapců, když jsem tam viděl své jmeno a číslo, přišlo mě to trochu divné, zvlášť, když jsem jel kolem a zahlédl jsem to tam, ale fantastické zároveň.” Anna Pepperallová, radní pro umění, počin s košilí s číslem devět na soše, považuje za akt, kdy lidé z regionu definitivně přilnuli k soše.
.
Tak tedy Socho posvátná všem Geordies, doveď všechny svoje lidi v bezpeční pod svými křídly bezpečně do jejich domovů v Geordieslandu. Kde je alespoň jeden pravověrný Geordie, tam bude dosahovat tvá moc.
.
Princ Charles navštívil Durham
Následovník britského trůnu, princ z Walesu, navštívil v polovině února město Durham, kde konkrétně si prohlédl durhamskou Katedrálu a durhamskou Universitu, která je jedna z nejlepších na ostrovech. Princ Charles přijel do města provést a splnit některé královské závazky. Na půdě univerzity odhalil pamětní desku věnovanou dámě Elizabeth Bowesové, která žila v Durhamu a je předchůdkyní její výsosti Královny Matky Alžběty, jeho babičky. V durhamské katedrále si prohlédl novou expozici Poklad, aby jí poté prohlásil za otevřenou a byla přístupná veřejnosti. Nasledoval koncert britského skladatele sira Huberta Parryho z 19. a 20.století, jehož hudbu princ Charles dlouhá léta obdivuje. Následně odjel do zámku Barbar, kde navštívil museum Bowes a den zakončil návštěvou nové stanice záchranářů Barnard Castle.
Princ Charles při návštěvě Durhamu
Onkologické centrum Sira Bobby Robsona
Bude tomu 9 let, kdy bylo ve Freemanově nemocnici otevřeno onkologické centrum pojmenované po bývalém kouči Newcastle United a anglické reprezentace. K této příležitosti otevření centra pro boje s rakovinou, které opakovaně čelil i sám Sir Bobby, a jenž jej i později připravila o život, pronesl legendární řeč.
.
21. únor 2009 a řeč Sira Bobby Robsona “Jsem tak potěšen, že tento den přišel. Je to důležitý den, historický den, pro zdejší lidi. Měli jsme několik darů od mých přátel, kontaktů a kolegů, kteří podpořili nadaci. Také jsme měli spoustu obyčejných lidí “Joe Public”, kteří poslali bůra, pětku, šeky na 25liber, tu na 75liber. Jednou jsme dostali šek na 1000 liber, od lidí které neznám. Takže přispěli na novou budovu, ne pro mě, použil jsem své penéze, abych to dostal tam, kde by to mělo být. Jsem vděčný všem za vaší velkorysost, za vaší laskavost a za všechna slova, která se mě líbí. Za vaší věrnost nadaci a to něco znamená. Díky tomuto závazku jaký jste nám poskytli, jsme měli možnost poskytnout severovýchodu nádherné centrum, které není jen nejlepší v Británii, ale jedním z nejlepších v Evropě. Není to fantastický úspěch pro lidi na Severovýchodě ?”
.
Spoždění prací na tunelu pro chodce a cyklisty pod řekou Tyne
Dopravní podvýbor severovýchodu na konci února potvrdil, že tunel mezi Jarrow a Howdonem nebude otevřen veřejnosti dříve jak na podzim roku 2018. Jde o další zpoždění v rekonstrukci tunelu, který byl v květnu roku 2013 uzavřen. Technické a smluvní problémy přetrvávaly po celou dobu prací. Předseda podvýboru John Harrison řekl, že projek byl mnohem složitější než inženýři očekávali. Úpravy a rekonstrukce bude stát 7 miliónů liber a budou nahrazeny staré eskalátory, které běžely nepřetržitě v chodu nejdéle v celé Evropě. Tunel byl otevřen 24.července 1951 a byl součástí festivalu oslavujícího Velkou Británii.
Zdroj a fota mag.: chroniclelive.co.uk
Veškeré texty na nufccz.cz jsou chráněny autorským právem